roce 1971 byl do myslínské kroniky učiněn následující zápis kronikářem Karlem Škopkem (nar. v r. 1898):

"Záhadnou památkou v Myslíně jsou tři stejné kapličky. Neví se a žádný záznam není, kdy a z jakého důvodu zde byly postaveny. Jsou všechny tři stejné, pravděpodobně najednou stavěné. Ale proč ? Jsou opředeny různými pověstmi, předávanými ústně z generace na generaci. Nejpravděpodobnější legenda spadá časově do doby před 13. stoletím:

Na místě dnešního dvora stála pevná tvrz, ke které patřila ves Myslín. Pán této vsi a tvrze hospodařil pevnou rukou, nebyl však kruťas. Od svých poddaných byl na tehdejší dobu skoro oblíben. Pomalu na něho doléhalo stáří a on neměl syna, kterému by majetek předal. Měl však tři dcery, takže jedna se měla stát dědičkou. Ale která ? Všechny tři měl stejně rád a tak se těžko rozhodoval, která z nich se stane jeho nástupcem. Dlouho o tom přemýšlel, až konečně rozhodl. Dědičkou bude ta, která je nejzdatnější.

Byla zima, sněhu po pás, mrzlo. Počasí krajně nepříznivé. Řekl jim: "Která z vás ve stanoveném čase nejdál bosa doběhne, bude dědičkou". Jedna na sever, druhá na východ a třetí na západ. Na daný signál vyběhly a trubkou byl závod ukončen. Vrátily se, ale všecky tři onemocněly, a to těžce. Blouznily v horečkách a bylo zle. Vladyka již věděl, že chybil. Ale co dělat ? Časně ráno sezval zvláštními posly všecky kořenářky z okolí, zaříkávače, felčary. V okolních kostelích nechal sloužit mše za uzdravení svých dcer. Všecko ale marno.

Bylinářky vařily lektvary z bylin a to ne ledajakých. Zaříkávači drmolili formule tak, že ani sami nevěděli, co jednotlivá slova znamenají. Zrovna tak i ostatní se snažili pomoci nemocným, ale všecko marno. Až pojednou nastal obrat k lepšímu. Pomalu sice, ale přece jen se dcerám ulevilo a zvolna se počaly uzdravovat. Čí zásluhou se tak stalo se nevědělo, ale hlavně, že se dcery uzdravily. Otec vladyka z toho měl velkou radost. Všecky, kteří se snažili pomoci, odměnil. On sám se cítil být vinen a proto na poděkování Bohu za uzdravení dcer sobě uložil takového pokání: Na označená místa, kam jedna každá z dcer doběhla, postavil památník, který znamená varovně k nebi vztyčený prst, aby se nikdo neodvážil zasahovat do všemohoucnosti boží a čekal pokorně, a o se říká dodnes - až jak Pán Bůh dá. Tolik legenda.

Kapličky byly moc staré a ve špatném stavu už před II. světovou válkou, ale hodně jim ublížil rok 1945. Hodně lidí vlastnilo zbraň a kapličky jim sloužily jako terče. I ruští vojáci se zúčastnili."

K záznamu kronikáře Karla Škopka dodatek z března roku 1998 od kronikáře Vlastimila Štědronského: Dvě kapličky - u dvora na sever ke Stražišti a druhá na jih za dvorem k Trnovcům byly asi v roce 1995 na náklad obce opraveny. Třetí kaplička u transformátoru ve svahu se už rozpadla a neexistuje.