aše obec patří do zemědělského kraje a většina našich obyvatel se také po celá staletí zabývala především zemědělstvím. Každodenní běh života měl svůj řád, závislý spíše na ročním období a k tomu přináležejících povinnostech, než na vnějších událostech. Pokud byla léta příznivá, probíhal venkovský život zdánlivě poklidně až idylicky. V 19. a na počátku 20. století se v obci kromě starousedlíků začínala objevovat služebná chasa. Kočí, služky, sezónní dělníci, drážní dělníci, tzv. deputátnické rodiny na statku, mlýnská chasa a neodmyslitelní krajánci. K Myslínu patřili i obyvatelé Stražiště, dvůr Lhotka, jehož majitelem byl březnický hrabě Páhlfy a oba drážní domky.

Vznik samostatné republiky v roce 1918 naši obyvatelé uvítali, ale dále se věnovali svým povinnostem, starostem i radostem. Ale život se jakoby zrychlil a přinášel změny a novinky, z historického pohledu v rychlém sledu za sebou:

• Po roce 1927 se v Myslíně ujímá myšlenka na založení ochotnického divadla. Nadšení Myslíňanů je tak velké, že ochotnické divadlo bylo aktivní až do roku 1947.
• Na počátku třicátých let, v době hospodářské krize, byla s pomocí státních subvencí provedena meliorace mokřin V Trnovcích a Na Šošce, a ve Starých řekách byly upraveny pozůstatky starých rýžovišť zlata na obecní pastviny.
• V roce 1936 bylo v Myslíně dokončeno jedinečné a velkolepé dílo: regulace toku Vlčavy obcí a výstavba nového betonového mostu se sítí spojovacích cest. Celá akce budila zasloužený obdiv.
• Protektorát Bohmen und Mahren přinesl pro celou obec, právě tak, jako pro celou republiku ztížený život. Myslínské divadlo přežívalo jen díky tomu, že se stalo složkou Hasičského sboru, neboť osvětové a kulturní spolky byly zakázány.
• Ve válečných letech přišlo do Myslína německé vojsko. Bylo ubytováno téměř ve všech usedlostech, statcích, hostincích a cvičilo na návsi i v okolí. Po několika týdnech odjelo na frontu. Zanedlouho přišla zpráva, že všichni vojáci, kteří v Myslíně cvičili, zahynuli na potopené lodi Bismark, jednoho z nejobávanějších německých plavidel ve druhé světové válce.
• Na konci války zaznamenal Myslín příchod německých rodin (tzv. národních hostů) vystřídaných německou armádou, která hlídala železniční trať, ohrožovanou západním letectvem, tzv. "kotláři".
• O dramatické okamžiky v Myslíně nebyla nouze ani v květnových dnech roku 1945: obsazení obce sice nepočetnou, ale dobře vyzbrojenou skupinou německých vojáků, partyzánské akce, v jejichž důsledku německá posádka zůstala zcela bez spojení s okolním světem, její odzbrojení skupinou odvážných myslínských občanů a jejich eskortování do Mirovic i obavy z dalšího vývoje situace mezi Milínem a Čimelicemi, kde se elitní nacistická vojska pod vedením fanatického generála Pucklera odmítala podřídit kapitulaci.
• Myslín na konci války, v květnu 1945, se svými více než 320 obyvateli, začal opět volně dýchat. Oživení nastalo ve všech oblastech jeho života. V Myslíně vzniká Svaz české mládeže a pořádá taneční zábavy, plesy, zájezdy, sportuje. Vzniká i ryze myslínský malý hudební soubor a svoji činnost obnovuje i bývalý žákovský hudební soubor. A opět se hraje ochotnické divadlo. MYSLÍN ŽIJE !
• Změnou politických a hospodářských poměrů v nové ČSR se postupně měnily i podmínky pro život v Myslíně. Do jiných míst a povolání se po republice rozletěla řada mladých lidí, řemeslníků, dělníků z velkostatku zemědělských usedlostí a ze mlýna, ale i právě dostudovaných. Odešlo i několik celých rodin za lepšími životními podmínkami do pohraničí nebo jiných částí republiky.

Léta následující po roce 1948 byla plná změn v hospodářské a politické situaci naší země a bezprostředně se dotýkala i života v naší obci. Přesto však se musela půda obdělat a zasít, sklidit, hospodářství muselo fungovat, dobytek musel být nakrmen, poklizen a ošetřen, aby to všechno mohlo přinést užitek a obživu. To byl základní úděl obyvatel Myslína - stále stejný, jako před staletími - jen v jiné době a v jiných podmínkách.

Účelem našeho výletu kronikou Myslína není hodnocení, nýbrž seznámení se zajímavými či pozoruhodnými událostmi dlouhého vývoje naší obce. Záměrně vynecháváme dobu od roku 1948 do konce 20. století, období velkých změn a zvratů, které mnozí z nás prožívali na vlastní kůži. Uděláme jen jednu výjimku, a tou je setkání rodáků, ke kterému došlo v roce 1993. Bylo krásné, milé a dojemné. Věříme, že zůstalo zapsáno v srdcích všech účastníků jako příjemná vzpomínka i jako touha setkání si v budoucnu zopakovat.