ásluhu na zachování mnoha zpráv o historii naší obce z doby feudální má především spisovatel Jan Toman, z 20. století pak řada kronikářů. První díl myslínské Pamětní knihy - Kroniky založil v roce 1918 tehdejší starosta Jan Hlavín, kroniku dále psal učitel Karel Kovář a po něm jeho bratr Václav Kovář. V průběhu II. světové války byla kronika pečlivě uschována. Po válce začal kroniku psát jako vzpomínky Karel Škopek, rolník v Myslíně, od roku 1976 pokračovala jeho dcera Věra Škopková, která založila II. díl myslínské kroniky. V letech 1984 - 1987 psal dějiny obce Jan Tater z Řeteče. V roce 1987 došlo k připojení Myslína do Mirovic, ale od 29. února 1992 se Myslín stal opět samostatnou obcí. Zpětným doplněním II. dílu kroniky za období od roku 1988 - 1993 byl pověřen Vlastimil Štědronský.

Zveme Vás nyní k putování po stopách myslínskou minulostí v širších souvislostech, jak ji připravil a zpracoval v letech 1996 - 1997 myslínský rodák Vlastimil Štědronský. Trocha dějepisu snad nebude na škodu.

Archeologickými nálezy je doloženo, že naše území bylo souvisle osídleno lidem se schopnostmi primitivního zemědělství již ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Doba bronzová, tj. dva tisíce let př. n. l., po sobě zanechala v kraji mohyly s pozůstatky keramických předmětů.

Asi 400 let př. n. l. ovládli střední Čechy, tehdy nazývané BOJOHEM, Keltové. Přinesli technický pokrok a podstatné změny do života našich předků. Zachovaly se o tom už i písemné doklady ze zdrojů římské kultury. Keltové dovedli vyhledávat a dobývat mnohé nerostné suroviny - železnou rudu, zlato, grafit. Uměli zpracovávat kovy, vytavené ze železné rudy v pecích, jejich zásluhou se staly železné radlice, kosy, kladiva a sekery běžným nářadím. Byli zdatnými řemeslníky. Zavedením hrnčířského kruhu zdokonalili hrnčířství. Rozvinuli obchodování, znali a používali peníze. Řeky a potoky v tehdejší době poskytovaly nánosy zlatonosných písků a Keltové je uměli využít. Je dokázáno, že Keltové pobývali i na i na území naší obce. V katastru Myslína bylo mnoho důkazů o rýžování zlata na Vlčavě.

V 1. století před naším letopočtem začaly na naše území pronikat germánské kmeny Markomanů, vytlačovaly Keltský lid, ale trvale se zde neusadily. Podlehly v bojích s Římany. V bouřlivých dobách se i západořímská říše v 5. století n. l. zhroutila. Nastalo tzv. stěhování národů. Do naší země začaly pronikat od severovýchodu raně slovanské kmeny a trvale se zde usazovat. Při řece Vltavě to byl velký kmen Doudlebů. Zabýval se zemědělstvím, chovem dobytka, ale jeho příslušníci byli i zručnými kováři a hrnčíři. Počítali na tucty a kopy, měřili na palce, pídě, stopy, lokte a sáhy. Slované své mrtvé zpravidla spalovali na hranici, popel vložili do hliněných popelnic a nad nimi vršili mohylu. Koncem 6. století n. l. již slovanské obyvatelstvo v naší zemi plně převládlo. Není pochyb o tom, že slovanské osídlení zahrnovalo také území Myslína a okolí, neboť z dějinné literatury se dozvídáme, že osídlení Březnicka (původně Bozeň) postupovalo od Vltavy a Otavy proti proudu říčky Bozžes (Vlčavy) až téměř k jejímu prameni na Rožmitálsko-Podbrdsko. Na obranu proti nepřátelům si slovanský lid stavěl na vyvýšeninách kmenová opevnění - hradiště.

V 8. a 9. století našeho letopočtu postupně docházelo k významným společenským změnám. Rodové zřízení se rozpadalo. Z kmenových náčelníků se stávala knížata, z vojenské družiny šlechtici a obě skupiny si přivlastňovaly půdu dříve svobodných příslušníků kmene. Z nich se stávali poddaní. Začalo nové dějinné období - středověk.